Expedice Cho Oyu 2007

Expedice Cho Oyu 2007

V době od 6. září do 14. října 2007 se uskutečnila mezinárodní výprava na Cho Oyu (8 201 m n. m.), jíž jsem se zúčastnila jako lékařka výpravy.
Po předchozích zkušenostech do výšky kolem 7 000 m n. m. a po úspěšné expedici na Spantik (7 027 m n. m.) v Pákistánu v roce 2006 jsem se rozhodla zkusit svou první osmitisícovku. Expedici organizovala agentura Field Touring Alpine, která o sobě deklaruje, že není komerční agenturou, ale sdružuje individuální horolezce z celého světa a poskytuje jim pomoc v podobě získání povolení, zázemí v zemi expedice a poskytnutí vedoucího výpravy z řad horolezců, kteří s ní spolupracují. S touto agenturou jsem v minulosti absolvovala již dvě expedice v Pákistánu (Workman Peak a Spantik).
Expedici provází smůla od samého začátku, respektive snad ještě před ním. Tři týdny před zahájením odstupuje vedoucí expedice ze zdravotních důvodů. Je to anglický horolezec s předchozími zkušenostmi z řady sedmitisícovek a z Broad Peaku (8 047 m n. m.), který vedl expedici na Spantik v roce 2006. Na poslední chvíli ho nahrazuje americký horolezec, který dosud žádnou expedici Field Touring Alpine nevedl a má stejně jako všichni ostatní členové týmu zkušenosti z hor do výšky 7 000 m n. m.
V Kathmandu (Nepál) se scházíme v počtu sedmi členů výpravy v opravdu mezinárodním složení: Aljaška (USA), Austrálie, Česká republika, Kanada, Malajsie, Norsko, USA. Vidíme se vzájemně prvně v životě a pomalu se začínáme seznamovat. Cesta k základnímu táboru (BC; 4 900 m n. m.) se nám protahuje o tři dny kvůli sesuvu půdy hned za nepálsko-tibetskou hranicí, který přerušil nejen dopravu, ale také telefon a internet mezi Zhangmu a Nyalamem. Do předsunutého základního tábora (ABC; 5 750 m n. m.) přicházíme s mírným zpožděním - vzhledem k tomu, že ne všichni se aklimatizují na rychle narůstající nadmořskou výšku dobře, navíc v týmu koluje nepříjemná viróza, si netroufáme postup urychlit. Stany v ABC proto stavíme až 17. září na moréně nad ledovcem s výhledem na sedlo Nagpa La a na západní stěnu Cho Oyu. První čtyřčlenná skupina vyráží postavit první výškový tábor (C1; 6 400 m n. m.) 19. září, druhá skupina provádí první vynášku o den později. Prvních pár dní nám počasí přeje: dopoledne je vždy jasno, odpoledne mírné sněhové přeháňky.
Během následujících tří dnů pokračujeme druhou vynáškou do C1 a postavením druhého výškového tábora (C2; 7 200 m n. m.), 23. září se zhoršuje počasí, během několika následujících dnů se všichni stahují do ABC, pokud jim to vůbec počasí dovolí. Vichřice a vánice v průběhu několika následujících dní ničí téměř polovinu stanů v C1 a v C2. Když jdeme zkontrolovat stav výškových táborů 27. září, zjišťujeme, že tentokrát patříme myzi ty šťastnější: v C1 nám vichr roztrhal jeden stan, druhý mírně poškodil, třetí zůstal prakticky celý, v C2 nevydržel zip jednoho stanu, který je plný sněhu, druhý je nepoškozený. Přesto nám zůstává vše, co jsme nahoru při předchozích vynáškách dopravili. Jiné výpravy jsou na tom hůř – některé stany nemohou najít vůbec a bez vybavení, které nahoru vynesli a které jim spolu se stany zmizelo kdesi v trhlinách, se smutně balí a opouštějí ABC.
Ač jsme to všichni věděli, překvapuje nás množství komerčních výprav, kde klient opravdu nemusí dělat nic víc, než nést denní batůžek s jídlem, pitím a fotoaparátem, každý jednotlivec je provázen Šerpou, který mu nese jeho ostatní osobní věci a láhev s kyslíkem, kterou klient používá od 7 000 m n. m. Tito lidé jsou zdrojem nejvíce problémů a komplikací při pohybu na hoře, jsou sotva schopni poradit si sami se sebou, natož se špatnými klimatickými podmínkami nebo dokonce s úrazem někoho v jejich blízkosti. My se pokoušíme o výstup expedičním stylem, pouze se dvěma Šerpy a bez přídatného kyslíku.
Vichru a sněhu ještě není dost a tak po jednodenní pauze pokračuje bouře s ničivou silou a likviduje to, co nestačila v předchozích dnech. Pak jako mávnutím proutku opět vychází slunce na modré nebe. To už je ale večer 1. října a nezbývá mnoho času na výstup. Začínáme opravou a výměnou poškozených stanů. Ve snaze urychlit postup činí náš vedoucí expedice strategicky špatné rozhodnutí – nepostavíme třetí výškový tábor (C3; 7 600 m n. m.), ale ti, kdo se budou chtít pokusit o výstup na vrchol, vyjdou večer z C2 a nikoliv až v časných ranních hodinách z C3.
Z C2 se k vrcholu vydávají pouze dva členové výpravy. Je mrazivá noc a silný vítr, teplota nižší než – 25 oC. Po 200 výškových metrech, někdy kolem půlnoci, se vracejí i tito dva odvážlivci zpět do C2. Neomrzlé končetiny jsou jim milejší než vrchol. Jako lékařka to považuji za rozumné rozhodnutí, už tak mám dost práce nejen se členy naší výpravy, ale i výprav okolních.
V ranních hodinách 8. října za silného větru a mrazu balíme stany a jako jedni z posledních opouštíme ABC, tentýž den pokračujeme džípy do Nyalamu. Po půlnoci za deště na cestě mezi Nyalamem a Zhangmu dochází opět k sesuvu půdy. Před námi je asi pět dalších džípů, dlouho neváháme a rychle přecházíme překážku. Jsme rádi, že nevidíme nad sebe, asi bychom do takového terénu ani nevkročili – na silnici leží balvany velikosti auta, čerstvě rozlámané kmeny stromů a vysoká vrstva bahna. Kdo ví, co se ještě shora chystá spadnout na cestu! Do Zhangmu přicházíme pěšky v ranních hodinách. Následující den překračujeme hranici zpět z Tibetu do Nepálu a v noci přijíždíme do Kathmandu.
Odlétám z Kathmandu do Prahy 14. září se smíšenými pocity: všichni členové výpravy se vrátili živí a bez trvalých následků, všem se nám podařilo vystoupit do 7 200 m n. m., to je výš, než byl náš dosavadní výškový rekord, dva z nás se dostali do 7 400 m n. m. Vrchol Cho Oyu ale zůstal ještě 1 000 m nad námi. Tyrkysová bohyně Cho Oyu nás letos nepustila na vrchol, můžeme se o to bezpochyby pokusit i v dalších letech, třeba se některým z nás podaří na něj vystoupit.

Veronika Bártová