Mount Mc Kinley 2009

Tuto výpravu jsme podpořili slevou na některé naše výrobky, jako např. bunda Makalu, pulover i kalhoty Zoom, kalhoty a šortky Pilot, ale i na výrobky od Sea to Summit jako moskytiéry na hlavu nebo klobouk Kimberley.

Cílem této pětičlenné expedice bylo vystoupit expedičním stylem na nejchladnější horu naší planety Mount Mc Kinley (Denali) vysokou 6194 m.n.m. cestou Washburn Route. Tato cesta je také nejdelší. Hora Denali patří mezi 7 nejvýznamnějších vrcholů, tzv. 7 summits. Je to převýšením od úpatí k vrcholu nejvyšší hora na světě a svou polohou blízkou polárnímu kruhu patří mezi nejchladnější horu planety.

Expedice zažila při svém zdolávání hory extrémní sněhové bouře trvající několik dní v kuse, obrovské přísuny srážek a značné teplotní výkyvy. Nakonec se hora přece jen umoudřila a umožnila jim dosáhnout svého vrcholu.

Ve zbylých dnech poznávali divokou přírodu Aljašky, kde okusili zcela diametrálně odlišnou část co do klimatu, bojovali s hejny komárů, setkali se s medvědy.

„Před několika měsíci jsem tuto expedici naplánoval. Bylo 3. června 2009 a tak jsme tam tedy vylezli - Bartoš, Džmuráň, Moravec, Mühlbacher a Fojtík. Zbytek času jsme strávili mimo civilizaci v divočině na Aljašce.“

ÚRYVKY Z DENÍKU:

20. 5. 2009 

 
Ráno se jdeme registrovat k rangerovi. Jsme tam první a tak kromě poplatku jdeme také na prezentaci. Tam jsme viděli nějaké ošklivé omrzliny, mrtvé a informace k hoře – hlavně mít sebou všude kbelíček na hovínka a sáčky =) Po poledni odlétáme, nakupujeme sedm galonů benzínu a dojdeme asi po třech a půl hodinách z BC do C1 Skil Hill. Tam táboříme. Večer, v noci a ráno nestoupá teplota pod – 10°C.

27. 5. 2009

  Dneska měla být vynáška do nejvyššího tábora C5 High Camp (5245m), ale probudili jsme se do rána plného sněhu. Přes noc napadlo další asi 20 cm, večer dalších 10. Je teplo, - 12°C. Takže sníh je tu takový vodnatější, nežli obvykle při – 20°C. Jenom během rána jsme slyšeli dvě laviny, co projely někde před námi směrem ke svahu.
S největší pravděpodobností i podle toho zvuku to byly jenom laviny nově napadlého sněhu, ty k nám nedojedou.
Každou hodinu se odhrnuje nebo odsypává ze stanu další příval sněhu, jsme tu uvízlí. Není vidět na krok. Cesty co byly včera ještě vidět jsou dnes řádně zamaskovány sněhem a přefouklé vichrem. Musíme čekat, být trpěliví, udržet si náladu a být pokorní. I tohle je horolezení…

31. 5. 2009

Už nás tady zase uvěznilo počasí. Zde v Basin Campu jsme již týden. Je tu zima, vlhko, skoro pořád sněží, fouká vítr, mokrý spacák nechce jen tak uschnout, jídlo pomalu ubývá stejně tak i benzín, a jediné co tu máme, jsou dva metry čtverečné pro každého plochy stanu. Co víc si přát… Už jsme měli být dávno nahoře a pokoušet se o vrchol, místo toho se mě stále jenom převaluje na mysli trpkohořké slůvko trpělivost, bez ní to nepůjde. Zůstat klidný a v pohodě, uvnitř, vstřebat síly, a když hora povolí, pak jít do vyššího kempu a pokusit se o vrchol, to proč jsme přes půl zeměkoule letěli tam, kde nám bude zima, budeme mrznout, budeme strádat a dřít až na morek kosti, tam kde budu sám sebou, šťastný a smířený, i to k horám patří, bez toho to prostě nejde…

2. 6. 2009

…Tak jsem oznámil a stanovil na zítra, tj. 3. 6. v 9:00 hod. ať jsou všichni připraveni na Summit, Doufám, že nám počasí bude alespoň malounko nakloněno.
A ještě jsem chtěl jednu „malinkatou“ prosbičku: „Krakonoši, Krakonoši, opatruj mě a celou moji výpravu ať nám to zítra vyjde, dosáhneme vrcholu a ve zdraví se vrátíme. Já na oplátku vyřídím uctivé tvé pozdravení místním pánům hor. Děkuju moc Krakonoši, tak ahoj, Jára.“

3. 6. 2009

O půl desáté jsme vyrazili směrem k vrcholu, cesta trvala sedm hodin a tak jsme tam tedy vylezli. Dolů nám to trvalo tři hodiny. Občas bylo hezky, a občas také ne. Azuro v mžiku vystřídal sněhový příval s kamarádem větrem, před nímž jenom těžko člověka poslouchají nohy a tělo, aby drželi tak jak chceme, zkrátka v tom pořádně „lítáte“. No a do toho všeho, aby byl větší zážitek, mráz, který v péřových rukavicích do – 30°C mrznou prsty. Cestou jsme se jistili přes cepíny. Sněhové kotvy a smice rostoucí z nekonečného ledu. Pak jsem ještě slaňoval a lezl přes trhliny pro Michalovu ztracenou krytku foťáku, kterou jsem beztak nenašel.

Celý deník a více informací o expedici zde.