Veronika Bártová
Expedice Tharpu Chuli 2008
V době od 15. září do 10. října 2008 probíhá mezinárodní výprava do Himálaje na Tharpu Chuli (5 663 m n. m.), jíž se účastním jako lékařka, jediná žena a jediná Češka.
Po předchozích letech a zkušenostech z výprav na velmi oblíbené a frekventované kopce se rozhoduji pro Tharpu Chuli v Nepálu v oblasti Annapurna Sanctuary právě proto, že je to hora nepříliš známá a málo navštěvovaná. Expedici organizuje agentura Field Touring Alpine, která o sobě deklaruje, že není komerční, ale sdružuje individuální horolezce z celého světa a poskytuje jim pomoc v podobě získání povolení, zázemí v zemi expedice a poskytnutí vedoucího výpravy z řad horolezců, kteří s ní spolupracují. S touto agenturou jsem v minulosti absolvovala již dvě expedice v Pákistánu (Workman Peak a Spantik) a jednu expedici v Tibetu (Cho Oyu). S tím, co deklarují, lze jen souhlasit – všichni účastníci výpravy se vždy podílejí na organizaci výpravy, vynáškách do výškových táborů, případném zajištění cest, a při výstupu mohou postupovat se skupinou nebo individuálně dle vlastního uvážení, zdatnosti, zkušeností a sil.
Expedice je pro mě poměrně netradiční, protože časově převažuje treková část nad vlastním výstupem na horu. Výpravu vede anglický horolezec, který před dvěma lety vedl naši výpravu na sedmitisícovku Spantik v Karakoramu v Pákistánu.
Po několika málo vyměněných organizačních mailech se scházíme v půlce září v Kathmandu (Nepál) v počtu pěti členů výpravy v mezinárodním složení: Austrálie, Česká republika, Velká Británie. Kromě vedoucího výpravy, s nímž jsem již absolvovala expedici na Spantik, se vidíme prvně v životě a pomalu se začínáme seznamovat.
Cesta k základnímu táboru (Annapurna South BC; 4 130 m n. m.) vede z Pokhary přes řadu osad zpočátku mezi rýžovými políčky, později pralesem, až poslední dva dny skalnatým terénem. V nížinách je vedro, první tři dny dosahují teploty 35 oC, dosud vládne sice již odeznívající, ale stále ještě na srážky bohatý monzun, je vlhko a až do výšky kolem 2 500 m není nouze o pijavice.
Přístupový trek z Pokhary do Annapurna South BC nám trvá šest dní, sedmý den si necháváme na aklimatizaci před výstupem do Tharpu Chuli BC. Až dosud každý den prší, většinou jen odpoledne, dvakrát ale prakticky celý den. Po opuštění Annapurna South BC odbočujeme z vyšlapané cesty a přecházíme ledovec Annapurna South a ocitáme se zcela sami na druhém břehu tohoto ledovce. Tady stavíme BC na poměrně nevlídném místě těsně nad ledovcovou morénou. Hned další den pokračujeme do jediného výškového tábora, který budeme před pokusem o vrchol stavět. Cesta vede průrvou v travnatém, ale k ledovci prudce spadajícímu terénu. Po více než pěti stech výškových metrech přicházíme na prostornou, ještě travnatou plošinu těsně pod hranicí sněhu, kde ve výšce 4 750 m stavíme výškový tábor. Před dostavěním stanů začíná sněžit.
Následující den v časných ranních hodinách vychází k vrcholu vedoucí výpravy a náš jediný výškový Šerpa. Společně se Šerpou natahují asi 200 m fixních lan do úzkého žlabu, kterým vystupují z ledovce do širokého sedla na severozápadním hřebeni Tharpu Chuli. Ze sedla ve výšce 5 320 m pokračuje po ostrém hřebeni na vrchol ve výšce 5 663 m už jen náš vedoucí výpravy a to za krásného jasného počasí.
Další den, 28. září 2008, vycházíme ve tři hodiny ráno všichni směrem k vrcholu, z ledovce se vrací jeden z Australanů, který se necítí dobře, v doprovodu vedoucího výpravy zpět do výškového tábora. Já pokračuji se Šerpou a zbývajícími dvěma Australany. Je jasná a mrazivá noc, vycházíme za teploty – 15 oC, na ledovci s mírným ale ledovým větrem je bezpochyby ještě méně. Zmrzlým sněhovým žlabem začínáme vystupovat již za úsvitu. V sedle se nám otevírá úžasný pohled na okolní vrcholky, kruh šestitisícovek, sedmitisícovek a kralující osmitisícovka Annapurna I. Oba Australané se rozhodují dál již nepokračovat, technicky náročnější výstup do sedla jim dal zabrat. Pokračuji po hřebeni sama se Šerpou a během hodiny vystupujeme po ostrém hřebeni na vrchol Tharpu Chuli ve výšce „pouhých“ 5 663 m, kterého dosahujeme v 9,45 hodin dopoledne nepálského času. Je modré nebe zcela bez mráčku, kolem se tyčí vrcholky Hiunchuli (6 441 m) Annapurna South (7 219), Fang (7 647 m), Annapaurna I (8 091 m), Black Rock (7 485), Glacier Dome (7 202 m), Gangapurna (7454 m), Annapurna III (7 555 m), Gandharpa Chuli (6 248 m) a Machhapuchhre (6 993 m). Slunce praží a já netoužím být na ostrém hřebeni ve chvíli, kdy zmrzlý sníh povolí. Hřebenová cesta je široká jen pro dvě nohy vedle sebe, na obě strany padá prudce k okolním ledovcům. Pořizujeme vrcholové fotky (co když jsem jediná Češka, která na Tharpu Chuli vystoupila?) a sestupujeme zpět do sedla k oběma čekajícím Australanům. Společně sestupujeme na ledovec, se Šerpou opět odstraňujeme fixní lana a vracíme se do výškového tábora. Po poledni se objevují první mraky.
Celý výstup z výškového tábora na vrchol až po návrat zpět do tábora mi trval necelých jedenáct hodin. Počasí na dva dny vybočilo z obvyklého rytmu mraků a sněhu a dopřálo nám okno neuvěřitelně krásných dní na vrcholové výstupy. Na kopci nebyl nikdo jiný kromě nás. Co víc si může člověk na kopci přát?
Takové štěstí nemívá dlouhé trvání - hned následujcí den se nebe zatahuje černými sněhovými mraky a již v počínajícím sněhu a níže již dešti sestupujeme až do South Annapurna BC. Druhý den ráno vidíme, že místo našeho výškového tábora je zasypané sněhem a sněží pořád. V dešti opouštíme věnec hor, jejichž vrcholky nyní jen tušíme. Cesta zpět do Pokhary nám trvá pouhé čtyři dny, z nichž první dva vydatně prší, další dny se opět střídá slunce a mraky.
Vzhledem k tomu, že jsme zvládli výstup na vrchol bez jakéhokoliv zdržení, zbývá nám několik dní času a rozhodujeme se objevovat jiný Nepál, než jaký jsme obvykle při výpravách na různé kopce viděli – odjíždíme do Chitwanu a tři dny relaxujeme v džungli na ostrově uprostřed řeky Nayara.
Odlétám z Kathmandu do Prahy 10. září. Celá letošní výprava proběhla tak nějak lehce a bezbolestně, že mám pocit, jako bych si to ani pořádně neužila, neprotrpěla, nezasloužila. Vím, že do nížin mezi pijavice zase pár let nemusím a na další rok plánuji něco trochu vyššího i s rizikem, že se o kopec bude dělit více výprav, než o Tharpu Chuli v září 2008.
)
