PRAVĚK (1986 - 1992)
Kdysi dávno, v časech velkých černých gramodesek a neholených podpaží, zřídili si jeden kluk a jedna holka, kterým chybělo vybavení na jejich časté turistické, horolezecké, lyžařské, vodácké i houbařsko-procházkové výlety do přírody, doma v kuchyni venkovského domku malou krejčovskou dílnu, ve které vyráběli péřové bundy a spacáky pro stejně postižené přátele, kamarády a jejich kamarády a kamarády těch kamarádů…
Na počátku vůbec nevěděli, že se tím stávají firmou se vším, co k tomu patří. Bylo to v době bolševické a neměli tudíž vůbec páru o tom, co taková firma vlastně obnáší a ani neměli důvod se něčím takovým trápit. Naopak, díky tomu, že práce byla v té době spíše vnímána jako formální nutnost zachování si relativní svobody, měli oba spoustu času si svých koníčků a vášní dosyta užívat (takto intenzivně asi naposled v jejich životě). Když pak doba bolševická jako mávnutím sametového proutku pominula, nebylo nic jasnějšího, než že se jejich pokoutní domácí výroba promění v oficiální živnost.
Tak se také stalo a z kluka a holky byli přes noc kapitalisti. Pořád stejně seděli u svých šicích strojů či zalezlí v plnírně, za kterou sloužil stan, postavený doma uprostřed pokoje, ale už to bylo „doopravdy“. Jejich životy a o maličko později i životy jejich zaměstnanců závisely plně na tom, jak dobře budou pracovat a jak budou svým zákazníkům užiteční – pocit v té době nový, závratně svobodný a nebývale zodpovědný.
A pohádka pokračuje. Pravda, děj dostává o něco rychlejší spád (asi tak tisíckrát), nabírá na dramatičnosti a nevyhýbá se akčním, dojemným ani hororovým momentům. Diváci a samotní aktéři, kterých v příběhu přibývá, si občas zakrývají oči, drží si klobouky, čepice a kulichy, někteří i potupně zvrací, ale zastavit se už nedá. Novinky, změny, převratná rozhodnutí a události se v té době odehrávají v řádu dní či dokonce hodin.
Během roku 1990 vzniká potřeba výrobky, jejichž kolekce se výrazně rozrůstá, nějak nazývat, pořídit jim „nášivku“, jako mají zkušené zahraniční firmy. Tak vzniká logo a název Warmpeace – slovo, které v žádném slovníku neexistuje a které má vystihovat, co firma svým zákazníkům přináší – pohodu v teple. O mnoho let později se vžije vysvětlující slogan „WARM on body – PEACE in soul“, který lze asi nejlépe překládat jako „Dokud jsi v teple, houby se Ti děje…“.
Na jaře 1991 otevírá firma WARMPEACE svoji první provozovnu v Majakovského ulici v Praze 6 a na podzim téhož roku malou továrnu v Červeném Kostelci. Během jednoho roku se tak z živnostníků stávají zaměstnavatelé, vedoucí směn, designéři, technologové, opraváři strojů, zedníci a řemeslníci při úpravách nových prostor, uklízeči, řidiči půjčené Škodovky 120, která byla dlouhou dobu jediným firemním vozidlem, neznajícím žádný limit, nákupčí materiálů, ekonomové, účetní a také prodejci svých výrobků, skladníci a baliči zboží a k tomu ředitelé toho všeho.
Z dnešního pohledu nechápu, jak se to dalo zvládnout, ale při maximálním nasazení a svatém nadšení to nějak šlo. Samozřejmě neobešlo se to bez skřípání, mnoha chyb, pochybností a stálého hledání a vylepšování, ale byla to nejkrásnější a zřejmě také nejnáročnější doba našeho života.
Do téže doby také spadá důležitý mezník, od kterého Warmpeace přestal vyrábět své věci na míru na zakázku pro konkrétní jednotlivce a začal být dodavatelem pozvolna vznikajících obchodů a prodejců v celém Československu. V roce 1992 jsme se začali pravidelně prezentovat na veletrzích SportPrague. Pravěk pro nás skončil ve chvíli, kdy jsme se poprvé vydali na průzkum našeho oboru do zahraničí a sedli si na zadek před všemi zkušenými západními konkurenty. Tehdy jsme konečně začali tušit, co nás čeká.